Jak poznat kvalitní psychometrické nástroje

Jak poznat kvalitní psychometrické nástroje? Stručné shrnutí odpovědi na tuto netriviální otázku vám ve spolupráci s odborníky přinášíme níže.

---

Kvalitní psychodiagnostická metoda by měla být přizpůsobená prostředí, ve kterém se používá. Neměla by obsahovat nesrozumitelné nebo zavádějící formulace a měla by reagovat na změny a vývoj ve společnosti. Znamená to, že by se v praxi neměly používat zastaralé psychodiagnostické metody, ale mělo by docházet k jejich aktualizaci.

Zásadní požadavek na kvalitně připravenou psychodiagnostickou metodu je, aby obsahovala normy pro vyhodnocení. Zvláště u těch, které vznikly v zahraničí, to bývá opomíjeno. Sestavení norem je pracné, zdlouhavé a drahé. Proto dochází k situacím, že vyhodnocování probíhá podle norem získaných v zemi původu metody, což však pochopitelně vzhledem k existenci mezikulturních rozdílů může být zavádějící.

Normy se sestavují tak, že konkrétní metodu předložíme velkému vzorku respondentek a respondentů, který je sestaven tak, aby co nejpřesněji odrážel strukturu cílové populace. Získané odpovědi jsou základem pro vytváření norem v každé konkrétní zemi, ve které se nástroj používá.

Uveďme si příklad. Jiří se vyjadřoval na pětibodové stupnici, do jaké míry jej vystihují výpovědi určené k zachycení míry extraverze a získal skór 12. Takový výsledek nám sám o sobě nic neříká, pokud nemáme k dispozici normy. Jiřího individuální odpovědi porovnáme s tím, jak odpovídali čeští muži srovnatelného věku, a na základě tohoto porovnání určíme, do jaké míry je Jiří introvertní, či extravertní.

Souběžně se sestavováním norem je nutné zkoumat reliabilitu a také validitu metody. Zjednodušeně řečeno, reliabilita nám říká, jak spolehlivě metoda měří to, co má měřit, a validita se týká toho, zda metoda skutečně měří tu vlastnost, k jejímuž měření je určená. Nejdůležitější indikátor, podle kterého poznáme kvalitní psychodiagnostickou metodu, je její teoretické zázemí.

Má-li nám metoda poskytnout výsledky, kterým můžeme věřit, měla by vycházet z aktuálních a uznávaných poznatků vědy, měla by být podložena teorií a ověřena ve výzkumech. Například velmi populární typologické testy jsou skvělým zábavným prvním krokem k sebepoznávání či zkoumání vztahů mezi lidmi, ovšem výzkumníci od jejich používání ustupují. V psychologických výzkumech se s nimi již skoro nepracuje. Je k tomu dobrý důvod; při zařazení člověka do určitého typu – škatulky se ztrácí přesnost výsledku a dochází k redukci informace o míře dané vlastnosti u konkrétního jedince.

Jinými slovy, příprava psychodiagnostické metody, která poskytuje věrohodné výsledky, je náročná a zdlouhavá. Laický respondent může kvalitu metody poznat jen zčásti. Důležitým indikátorem důvěryhodnosti metody tedy je, že se na jeho přípravě podíleli odborníci – psychologové či sociologové.